Téma týždňa: Smrť. Tak poďme hodiť TALKkkk.

15. června 2010 v 23:15 | Cherry Stella |  DENNÍK
Núž.
Neviem, veľakrát za život som túžila byť radšej mŕtva a tieto psychotiny umocňovalo moje citlivé /polomužské/ ego a moja depresívna povaha. No lebo ako viete ako, ja som taký precitlivelý potrtkaný jedináčik.

Vlastne som sa okolo 3 razy pokúsila zabiť alebo som už mala k tomu "vážnejší" dôvod.
Ale, hádajte čo, Cherry je tu stále, večne s nami&vami. Hahah. Som vtipná? Nie. No no no.

No poslednou dobou, hocijak ma život mláti a facká, bije, zhadzuje na kolena, ja, ako svätý mampičista sa zdvihnem, zasmejem alebo si porevem a šlapem ďalej.

Vlastne smrť je rovnako prirodzená, ako pôrod, sex, slzy, bolesť aj radost a smiech. Len jednoducho mať zrazu ten zvláštny pocit, še človek, ktorý s vami denne znášal vaše hriechy aj dobré skutky, je zrazu preč a vy neviete kde, vidíte prázdne telo, duté a bezvýznamné a snažíte sa dostať aspoň kvapku života späť. Je to taký šok, nával citov a myšlienok, ako keď sa vám sníva niečo absolútne zhýralé&zbesilé, vy ste vyklepaní a potom sa zobudíte a už je to v poriadku. Ale tento stav sa už nezmení, mŕtvy len tak neožije a vy ostanete stáť, s ústami dokorán a s tisícami myšlienok, ktoré vám víria v hlave ako nejaké skurvené tornádo.

On zomrel. Pred viac ako dvoma rokmi. A my sme ostali samé. A nikto sa ma nepýtal či zvládnem, viem, dokážem, vydržím.

Ale ja som vydržala, vydržala som aj 23 /prvýkrát/ a 17 /druhýkrát/ Ibalginov a an z toho balkóna som vlastne nevyskočila.

Som sladký narcis a milujem sa, milujem svoje telo aj ducha, milujem čo je vo mne, milujem tú silu a individualitu vo mne a tak by sme to proste mali robiť všetci. A budete žiť for ever, and ever, and ever...
AND THE MELODY IS ACAPELLA.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lowiska Lowiska | Web | 16. června 2010 v 0:03 | Reagovat

Velice odvážný a zajímavý článek. Žasnu, žes o něčem takovém dokázala psát;)

2 pinq-paradiso pinq-paradiso | Web | 16. června 2010 v 7:02 | Reagovat

děkuju :)

3 Vladimír Berossos Vladimír Berossos | E-mail | Web | 16. června 2010 v 7:52 | Reagovat

a přce je mezi smrtí a dalšími přrozenými, Tebou napsanýmmí přirozenými věcmi rozzdíl. Slzy, bolest, sex, můžeš ovlivnit svým konáním, ale smrt ne. Sex počká do zítra, smrt ne. Jnak se mně líbí, že se nedáš zlomit a po pádu se vždy zvedneš a jde dál, o je správný přístup, život se má žít a ne přežívat

4 *FriNgiNkA* *FriNgiNkA* | Web | 16. června 2010 v 16:43 | Reagovat

ďakujem:) Smrť prirodzená je, popiereať to je absolútna hlúposť:) Vždy tu bola, je aj bude. A čo tu bolo, je aj vždy bude snáď prirodzené je, či nie? To len človek so svojím hlúpym rozumom si ju vsugeroval ako niečo strašné, niečo čoho sa má báť. Niektoré kmene smrť blížneho oslavujú, prečo to niektorý ľudia považujú za zvrátené? Pretože ich rozum nepresahuje myslenie akvárovej rybyčky. Len obdobie čo nastane po strate blížneho bolí. Ale s tým mi už nič neurobíme, lebo čas je veľký čarojdeník a sám nás vylieči:)

5 Dulcecita Dulcecita | Web | 16. června 2010 v 18:03 | Reagovat

Yay, moje oblíbená narcistka je zpátky. Ráda jsem se s tebou hádala v komentářích, ale to už si nemůžeš pamatovat.
Každopádně jsi smrt vystihla dokonale. Každýho jednou postihne, stejně jako neštovice nebo spalničky. A myslím, že neexistuje člověk, co minimálně jednou nepřemýšlel o sebevraždě (nebo ji zrealizoval).

6 Lenya Lenya | Web | 20. června 2010 v 14:11 | Reagovat

Dobrý článok..
Nikto sa ťa nikdy nepýta či to zvládneš,jednoducho ti to život hodí na ber a je len na tebe ako sa stým vyrovnáš.
Ale ty si silná osoba,ja to viem:)
Dúfam že už v tvojom živote nebudú momenty keď budeš chcieť siahnuť po ďalších ibalginoch..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama